(Ne)ztracená naděje

Vzkříšení, Josef Žáček

Kristus na sebe vzal moji bezmoc a bezbrannost a mocně s nimi bojoval. Mocně s nimi bojoval tím, že měl naději. Vydržel i v zoufalství utrpení čekat v naději až do okamžiku vzkříšení. Na rozdíl ode mě, On vydržel s nadějí až do konce, až do zmocnění shůry, až do Božího zásahu. Jeho moc v bezmoci spočívala v tom, že se nevzdal naděje. Adam, který se měl nejlépe z lidi na zemi, ztratil naději v Bohu, ztratil naději, že to s ním Bůh myslí dobře. Ježíš i když se měl nejhůře z lidi tady na zemi, tak neztratil naději v Bohu.
Díky, Ježíši, že jsi na sebe vzal tíživý až drtivý pocit beznadějnosti, který by se dal vyjádřit slovy: "Promiň, že existuju". Pocit, že kdybych nebyl, všem by se ulevilo. Pocit, že pro mě není naděje, že naděje pro mě už dávno umřela. To vše jsi na sebe dokázal vzít, plně prožít a přesto neztratit naději.
PaP

Pozlacená lejna

foto: zkopírováno ze stránek www.etsy.com

Filipským 3:8 Nýbrž i všecky věci pokládám škodou býti pro vyvýšenost známosti Krista Ježíše Pána svého, pro nějž jsem to všecko ztratil, a mám to jako za lejna, abych Krista získal,

Pavel ve třetí kapitole Filipským odhaluje svoje srdce a říká na čem mu v životě záleželo a na čem mu záleží nyní. Nebo možná by se to dalo říct i tak, že mluví o tom na čem nám lidem přirozeně záleží a na čem záleží, pokud žijeme nadpřirozené životy následovníků Krista. Pavlovi záleželo především na tom, co sám dokázal jako farizeus a i jako křesťan toho mnoho vykonal a určitě měl i tendenci si na tom zakládat. Měl by si na čem zakládat jako Žid i jako křesťan. Založil mnoho sborů, vykonal mnoho zázraků, oslovil mnoho lidí, vytrpěl mnoho pro Krista. Avšak, takovéto duchovní medaile považuje Pavel za nic nebo dokonce říká za lejna (původní význam řeckého slova, případně odpadky, zbytky). Chce být nalezen ne s vlastní spravedlností, s tím, co dokázal on, ale s tím, co dokázal a vykonal Ježíš.

Pokud naše křesťanství a poselství příliš zdůrazňuje, co musíme dělat my a jak se musíme snažit, nabízíme sice pozlacená, ale stále jen lejna. Pokud v jádru našeho života je naše úsilí a náboženské snažení a pokud i toto snažení vyžadujeme od druhých jako podstatu křesťanství, jsou to ta lejna o kterých Pavel mluví. Můžeme to potom různě pozlacovat slovy o milosti a o tom, jak nás má Bůh rád a že chce vidět ovoce, ale je to jen pozlacování lejn. Pokud v jádru je snaha se zalíbit Bohu je to stejně zoufalé snažení, které Pavel prožíval v židovství.

Pro Pavla je nejdůležitější, že získal Krista a to, co pro něho udělal On. Ano i Pavel dře jako kůň pro evangelium, ale ve srovnání s tím, co pro něj udělal Kristus, je to nic. Pavel prožívá svůj život především tak, že Kristus sloužil jemu ne, že on dře pro Krista ten se občas smiluje a pomůže mu. Ano naše lidská zkušenost občas nebo i často nám může spíš vyznívat, že my se snažíme a Boží působení nějak nevidíme, nevnímáme. Problém však není v Božím nepůsobení, ale spíše v našem pojetí evangelia a pohledu na naše úsilí ve světle Božího díla. Pavlovi tak zářilo Boží dílo v Kristu, že odhalil pod pozlátkem své snahy a úsilí lejna.

Pokud už tedy žijeme pro pozlacená lejna našeho úsilí, nevnucujme je lidem okolo nás, ale nechme zazářit dílo, které vykonal Kristus pro nás. Snad nás to i osvobodí od našeho lpění na pozlacování exkrementů.
PaP

Nultý příspěvek

Tento blog jsem založil už docela dávno, ale až teď se dostávám k prvnímu nebo spíš nultému příspěvku. Je to zatím takový zkušební příspěvek :-). Rád bych sem občas napsal něco k zamyšlení či pro inspiraci, ale uvidíme, jak se mi bude dařit se k tomu dostat i mít, co napsat. Teď mám docela dost nápadů a i chuť, tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží :-).
Pavel Plchot