(Ne)ztracená naděje

Vzkříšení, Josef Žáček

Kristus na sebe vzal moji bezmoc a bezbrannost a mocně s nimi bojoval. Mocně s nimi bojoval tím, že měl naději. Vydržel i v zoufalství utrpení čekat v naději až do okamžiku vzkříšení. Na rozdíl ode mě, On vydržel s nadějí až do konce, až do zmocnění shůry, až do Božího zásahu. Jeho moc v bezmoci spočívala v tom, že se nevzdal naděje. Adam, který se měl nejlépe z lidi na zemi, ztratil naději v Bohu, ztratil naději, že to s ním Bůh myslí dobře. Ježíš i když se měl nejhůře z lidi tady na zemi, tak neztratil naději v Bohu.
Díky, Ježíši, že jsi na sebe vzal tíživý až drtivý pocit beznadějnosti, který by se dal vyjádřit slovy: "Promiň, že existuju". Pocit, že kdybych nebyl, všem by se ulevilo. Pocit, že pro mě není naděje, že naděje pro mě už dávno umřela. To vše jsi na sebe dokázal vzít, plně prožít a přesto neztratit naději.
PaP